První zmínky o školství v Olešnici
První škola se v Olešnici připomíná již v roce 1815, kdy cestující pomocník František Prokeš vyučoval v najaté chaloupce.
Roku 1818 byla postavena došková chalupa č. 120, na níž přispěl soused Ondřej Kučera částkou 400 zl.
V ní vyučoval již trvale učitel Jan Gütler 125 žáků. Neměl zde zrovna na růžích ustláno, protože neměl vedlejší příjem a ze školního platu těžko vycházel.
Od roku 1841 byla zde zřízena také druhá třída.
Dnes v bývalé škole, kde se říká "na stavě" bydlí rodina Hanušova.
Příprava na stavbu a Stavba nové školy
1871 - 1873
Dne 31. května 1871 školní komise uznala nutnost stavby nové školy.
Dne 16. listopadu 1872 vyměřil náchodský stavitel místo pro novou školu.
Dne 28. srpna 1873 byl položen základní kámen v přítomnosti ratibořického pana knížete Shumburg von Lippe. Pan kníže věnoval 25 zlatých na školní knihovnu a vědro piva na taneční zábavu.
Program oslav byl následující : v úvodu zazněla císařská hymna, zpěv doprovázela kapela 20 chlapců řízená panem učitelem Václavem Pluhařem, poté pan řídící pronesl slavnostní řeč, kapela zahrála jím zkomponovanou píseň a na závěr zazněla píseň Kde domov můj.
Dne 10. května 1873 obdrželo místní zastupitelstvo 5.000 zlatých na stavbu nové školy. Také ratibořický kníže daroval 300 zlatých a poskytl půjčku 800 zlatých na materiál.
Dne 30. června 1873 započaly opět práce na stavbě nové školy.
Dne 12. listopadu 1873 provedla komise kolaudaci.
Otevření nové školy 22. listopadu 1874
Dne 22. listopadu byla nová tří třídní školní budova vysvěcená a odevzdaná k účelu svému.
Dle kroniky sepsané řídícím učitelem Václavem Pluhařem v Olešnici l. p. 1874:
"Slavnost tato, dávno již toužebně očekávaná, musela pro nedostatek domácích sil řemeslných dlouho odkládána býti, až jsme se s ní ocitli v zimě. Ačkoliv naše krajina již v bílý oděla se kožich, bylo nám v ten den nebe přece příznivo.
Za pošmourného, ale příjemného počasí, o druhé hodině odpolední oznamovaly oba zvony našich kaplí, že se blíží duchovenstvo z Červeného Kostelce, svolávajíce zároveň lid, jež ze všech stran v houfech k slavnostnímu místu se hrnul.
Slavnost započala v staré škole č. 120 vzýváním Ducha sv., přičemž školní dítky zapěly s průvodem hudby naší kapely řízené naším panem řídícím. Po vykonaných modlitbách se řadil před starou školou průvod, napřed dítky se školním praporem, za nimi hudebníci, pak drůžičky, duchovenstvo a lid, očekávající hosta svého - Jeho Osvícenost knížete ze Schamburg Lippe, jenž v malé chvívi se vznešenou svou chotí, jeho milenou sestrou, dvorní dámou a se svým sekretářem v dvouspřežném voze přibyl z Ratibořic.
Řídící učitel p. Pluhař přivítal ve jménu veškerého obyvatelstva vznešeného hosta, přednesl stručné dějiny staré školy, podotknuv, že pět měl předchůdcův, z nichž první, jež započal vyučování, ještě žije a na konci za zemřelé, kteří ve škole té učili, se pomodlil.
Když Jeho Jasnost za přivítání učiteli poděkoval, ubezpečuje ho ze zvláštní své přízně, hnul se průvod za zpívání s hudbou k nové školní budově, kteráž věnci byla okrášlená a s níž mohutný vlál červený prapor. Před školou stála brána z chvoje na níž upevněn knížecí znak a před ní zbudována tribuna pro knížecí hosty, Jakmile se přišlo k nové škole, měla žákyně řeč k slavnosti se vztahující, v níž žádala p. officianta za zasvěcení školy a vyprošení požehnání Božího. Započal církevní obřad zevnitř, pak vně, jejž vykonal p. Antonín Zima č. kanovník a rektor biskupských seminářů v Hradci Králové za asistence našich duchovních. Po ukončení obřadů proběhlo kázání k zástupu před školou shromážděného lidu, řečí velmi srdečnou co očekávají osadníci od školy a co škola od nich. Na potom měl pan řídící učitel řeč, ve které vylíčil celý běh vyjednávání, obtíže základů stavby, děkuje všem, kteří jakýmkoli způsobem k zbudování školy přispěli a tím krásnou po sobě památku zanechali, provolávaje nakonec příznivcům jejím , zejména Jeho Jasnosti knížeti, novoměstskému hejtmanovi a obecnímu zastupitelstvu třikrát sláva. Nakonec pohnutým hlasem děkoval duchovenstvu přítomnému za oslavení téhož dne.
Po krátké rozmluvě mezi duchovenstvem, knížetem a řídícím panem učitelem byla slavnost skončena hostinou a hosté odjeli v tichosti.
Dejž Bůh, aby, jak pravila dítka v řeči své, byla "semeništěm pravé osvěty a ctnosti, k oslavě vlasti a rozmnožení nebešťanstva. "
Z historie školy
1874 - 1875
Školu navštívil školní inspektor a uznal za nutné provést některé úpravy na školní budově. Chybějí finance, městské zastupitelstvo ještě dluží za stavbu 965 zlatých!
Na škole učí řídící učitel Václav Pluhař a prozatimní podučitel Josef Hanuš, ten 1. března 1875 umírá a na jeho místo byl jmenován Ferdinand Kunzc.
1876 - 1878
V prosinci byla dvoutřídní škola rozšířena o třetí třídu.
Jako učitelka nastoupila 4. ledna Anna Zelenková.
Dne 17. října započala oprava školy, která byla ukončena 17. listopadu 1877. V tomtéž roce byla u školy vykopána studna.
1889 - 1890
Velmi dojemnou řečí přivítala 18. května 1890 veledůstojné duchovenstvo žákyně školy Anna Bartošová při svěcení sochy sv. Jana Nepomuckého ve středu obce. Byla zhotovena v Hořicích na náklady místních dobrodinců za 160 zlatých.
1891 - 1905
Během těchto let bylo ve škole zapsáno od 160 do 215 žáků. Učili zde: Václav Pluhař, František Roušavý, Jan Soumar, Barbora Pluhařová, Vendelín Prouza, František Trudíř, Bohumil Kulíř, Antonín Kubík a katecheta Antonín Svatoš, který vyučoval náboženství.
Škola se již musela opravovat - byly položeny nové podlahy, kanály, vybíleno, postavena nová kamna.
V roce 1903 obdržela škola nové harmonium.
Dne 30. ledna 1905 zemřel po krátké nemoci řídící učitel Václav Pluhař. Jako učitel působil v Olešnici od roku 1866 - tedy celých 39 let. Jako zastupující řídící učitel nastoupil dočasně jeho syn Antonín.
Dne 13. května 1905 zastavil na železniční stanici v Olešnici poprvé vlak. Zastávku ocenilo místní žactvo již za necelý měsíc, kdy se vydalo 11. června na školní výlet na Hvězdu.
1906 - 1916
Definitivním řídícím učitelem byl jmenován Bohumil Dudek. Střídavě s ním učili Bohumil Kulíř, Žofie Kulířová, Antonín Kubík, František Uždil, František Jansa, Václav Klich, Josef Svoboda, Václav Polák, Karel Vejman, Anna Drahorádová, Josef Hronovský, Rudolf Cimr, František Tylš, Antonín Balcar a Jan Procházka. Někteří zdy pobyli léta, jiní jen několik měsíců. Učili také největší počet žáků - v roce 1910/1911 jich bylo neuvěřitelných 240.
1916 - 1926
V letech 1916 - 1918 pracoval na škole jako zastupující řídící učitel pan Josef Semerák.
V letech 1918 - 1926 potom definitivní řídící učitel pan Josef Ježek.
S nimi střídavě vyučovali Jan Procházka, František Uždil, Anna Drahorádová, Josef Hronovský, Ludmila Šimečková, Jan Krtička, Jan Budínský, Josef Pokorný, Anna Boučková, Josef Slavík, Josef Ježek, Anna Dudková - Netuková, Věra Vonková, Marie Žáčková, Josef Kacálek, Marie Stantejská, Josef Laušman, Josef Čapek a Rudolf Štok.
Počet žáků postupně klesal za 206 v roce 1916 až na pouhých 76 v roce 1926.
1927 - 1950
Od 1. září 1927 byl nejdříve zastupujícím a později definitivním řídícím učitelem na zdejší škole pan Ladislav Středa. Působil zde neuvěřitelných 23 let a celkem po 42 leté službě odešel 31. 8. 1950 do výslužby.
Za jeho působnosti zde vyučovali Božena Krystová, Anna Netuková, Hedvika Suková, Vlasta Soumarová, Josef Bíma, Věra Suchánková, Karel Nypl, Miroslava Řezníčková, Jiřina Prouzová, Růžena Krádlová, Marie Štoková, Marie Honzerová - Štěpánková, Josef Bureš, Josef Špelda, Miroslava Prouzová, Květoslava Šloufová, Ludmila Čočková - Plívová, Marie Ehlová, Marie Švejdarová, Hana Jakubská, Václav Bydžovský, Ludmila Martincová, Marie Kostomlatská, Mirko Bartoš, Květoslava Potůčková, Božena Tichá, Jaroslava Malá a Marie Pilcová.
Počet dětí ve škole znovu postupně klesal a pohyboval se od 86 až do 48 žáků.
V roce 1927 došlo k prozatímnímu spojení II. a III. třídy a od 1. července 1935 se škola stala definitivně školou dvojtřídní.
Od roku 1926 byly zavedeny nejdříve dvoudenní a od roku 1937 potom týdenní pololetní prázdniny.
O prázdninách 1939 byla obec elektrifikována, ve škole byl zaveden elektrický proud do obou tříd, na chodby a do bytu pana řídícího. Ve škole se poprvé rozsvítilo 4. srpna 1939.
1951 - 1975
Ředitelem školy byl v tomto období Mirko Bartoš. Škola se silně feminizovala a tak tu spolu s ním učily: Marie Šimůnková, Marie Pilcová, Ludmila Nosková, Jarmila Stará, Jarmila Vítová a Marie Matesová.
Počet dětí se pohyboval střídavě od 62 do 33 žáků.
Toto období bylo nutně poznamenáno komunistickou výchovou, také výuka byla motivována "významnými událostmi" jako například smrtí Stalina, Gottwalda, vliv na politizaci mělo také zakládání JZD, plnění pětiletých plánů, oslavy různých výročí a podobně.
Od roku 1968 začala v Olešnici pracovat také Mateřská škola.
1975 - 1989
Od 12. 12. 1975 vykonávala funkci ředitelky školy paní Marie Matesová.
Spolu s ní tu učily Vlasta Viková, Anna Hrdinová a Irena Šubrtová, která byla do funkce ředitelky jmenovaná od roku 1981, protože paní učitelka Matesová byla již delší čas v důchodovém věku. Přesto na škole pracovala i nadále a ještě dlouhý čas vypomáhala, když bylo třeba. V roce 1982 nastoupila na školu Jitka Švidroňová a působí na ní dodnes. Krátce zde také působili pan Ladislav Středa a paní Renata Dostálová.
1989 - ...?
Po "sametové revoluci" došlo na škole k několika změnám.
Od roku 1990 pracovalo na škole oddělení školní družiny, kde do roku 1996 pracovala jako vychovatelka paní Jana Kejklíčková a od září 1996 ji nahradila paní Zdeňka Burešová, která zde pracovala do r. 2017.
Své funkce ředitelky se dobrovolně vzdala paní Irena Šubrtová a na její místo se konkurzem dostala paní Jitka Švidroňová .
Od roku 2015 pracuje na místě učitelka ZŠ paní Vendula Ságnerová, od roku 2017 naše řady posílila paní učitalka Klára Žďárská. Vystřídala p.Šubrtovou, která odešla do důchodu.
Od roku 2017 máme také novou paní vychovatelku paní Elišku Vlčkovou.
V roce 2018 vystřídala na místě ředitelky školy paní Jitku Švidroňovou Vendula Ságnerová.
Od 1. 1. 2003 pracuje škola jako právnická organizace, která sdružuje čtyři složky:
- Základní školu
- Školní družinu
- Mateřskou školu
- Školní jídelnu
Počet dětí na škole se pohybuje od 26 do 32 žáků.